Nejvyšší soud v nedávném rozsudku uvedl, že výdaje jako hypotéka, šek nebo zubař nelze odečíst z vyrovnávacího důchodu ve prospěch bývalé manželky za domácí práce vykonávané během manželství.
Podle skutečností obsažených v nálezu měla manželka v rozvodovém řízení sporných stran, jejichž hospodářsko-manželským režimem byl režim odluky, zájem na uznání ekonomické náhrady za domácí práce upravené v čl. 1438 CC, dotazování a import tohoto. Soud ženě přiznal důchod ve výši 41.000 600 eur za práci, kterou vykonávala doma, a měsíční vyrovnávací důchod ve výši XNUMX eur.
Pro Soud se jedná o náhradu, kterou musí vyplatit manžel, který přispěl na rodinné povinnosti příjmem získaným ve své profesní činnosti tomu, kdo tak učinil tím, že přispěl svým osobním věnováním rodině a domácnosti. Je proto důvodné požadovat, aby výše náhrady byla odečtena ze všeho, co věřitelský manžel mohl během společného soužití získat, a případného překročení manželských břemen, která připadla dlužníkovi náhrady.
Nejvyšší soud potvrdil kritéria provinčního soudu v Alicante, která zamítla odečtení plateb a výdajů uplatňovaných manželem.
odpočet jídla
Manžel napadl rozhodnutí soudu s tím, že mu měly být odečteny určité výdaje, jako je platba pojištění domácnosti, stomatologické nebo telefonní výdaje nebo nákup matrace..., protože je již zaplatil a počítají se jako kompenzace. vůči manželce
Podle Soudu tomu tak není, protože tvrdí, že uvedené výdaje jsou součástí běžných výdajů rodiny a že k nim dochází v době, kdy nebyl zrušen hospodářský režim, ačkoli byly vynaloženy ve vztahu k manželce a byly hrazeny manžel.
Stejně tak nelze odečíst převody vlastních peněz manžela na domácí služebnictvo nebo na úhradu splátek hypotečního úvěru sjednaného na úhradu domu ve vlastnictví manželky, ve kterém manželé žili se svými dvěma dcerami. Jeho platby souvisely s rodinným životem, jejichž zajištěním ze strany manželky uspokojil potřebu rodiny na bydlení a vyhnul se větším výdajům. Dále je třeba vzít v úvahu, že i manžel byl povinen přispívat na výdaje rodiny v poměru svých finančních prostředků.
Rovněž není možné slevit z výdajů na nákup užitkového vozu. Nejen, že je jeho význam mírný, ale je důvodné se domnívat, že v domě se dvěma dívkami, o které se matka podstatně starala, jeho pořízení a užívání směřovalo k uspokojování rodinných potřeb, takže lze jen těžko usuzovat, že sloužil výhradně k prospěch a zájem.
