Sociální soud č. 4 v Santanderu prohlásil dva stálé řidiče městské městské dopravy (SMTUS) v Santanderu, kteří mají od roku 2007 uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou.
V nedávno oznámeném rozsudku, proti kterému je možné se odvolat k sociálnímu senátu Nejvyššího soudu v Kantábrii, předseda soudu odhaduje poptávku dvou pracovníků a uznává právo obou na pracovní poměr na dobu určitou.
Jak je vysvětleno v usnesení, oba pracovníci se zúčastnili výzvy na čtyřicet stálých volných míst řidičů v pracovní síle SMTUS, kterou v roce 2006 vyhlásila městská rada Santander, prostřednictvím volné soutěže.
Oba uspěli ve třech cvičeních opoziční fáze, ale nezískali místo a absolvovali tréninkovou část pracovní banky určenou k dočasnému obsazování volných míst z důvodu jásotu, výrobních úprav, užívání licencí nebo dlouhodobé pracovní neschopnosti.
Jak tato fráze souvisela, v létě 2007 oba uzavřeli pracovní smlouvu na dobu určitou na volné místo „k dočasnému pokrytí pracovního místa během výběrového nebo povyšovacího procesu, k jeho definitivnímu pokrytí, a která bude trvat od tohoto data až do začlenění volná místa pro příští opozici“. Tyto smlouvy jsou v současné době v platnosti.
Pozice obou pracovníků jsou zahrnuty do veřejné nabídky práce pro rok 2018 a připravují se podklady, které budou řídit výběrové řízení, ve kterém se tato místa aktuálně připravují.
Smíšené polohy
Ve své žalobě oba pracovníci argumentují tím, že pokrývají trvalé potřeby společnosti, protože jsou ve stejné pozici od roku 2007, a že vstoupili na burzu, protože prošli výběrovým řízením na trvalé pozice, ačkoli tam ne jeden.
SMTU ze své strany hájí dočasnost smluv a zdůrazňuje, že od roku 2010 do roku 2016 byl nulový náhradový poměr, takže v tomto období nelze podávat námitky.
Předseda sociálního soudu č. 4 se však domníval, že „po téměř patnácti letech trvání prozatímní smlouvy“ byla „velmi překročena“ lhůta tří let, kterou Nejvyšší soud odhaduje, že smlouvy by měly trvat maximálně. prozatímního, „aniž by existoval nějaký mimořádný důvod, který by toto trvání ospravedlňoval, ani nemůže jako taková vyžadovat rozpočtová omezení, na kterých žaloba lpí“.
Kdykoli by měly být považovány za trvalé nebo ne, s přihlédnutím k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie uvedl, že transformace pracovních smluv na dobu určitou na smlouvy na dobu neurčitou není uložena státům, soudce se věnuje řešení dané Nejvyšší soud v nedávném rozhodnutí z listopadu 2021.
Pokud tedy pracovník získal ve výzvě ke stálým pozicím, prošel jimi, ale nezískal pozici a poté nastoupil na pozici s dočasnou smlouvou, „musí být stanoven stav pracovníka, protože pak by požadavky byly splněny principy rovnosti, zásluh a způsobilosti, aniž by naplnění těchto ústavních požadavků bránilo nezískání postavení,“ uzavřel.
