"Kdo popírá tradici býčích zápasů Katalánska a Barcelony, popírá historii." S přirozeností a elegancí, kterou vždy před buly promarnil, odsoudil Joaquín Bernadó, když z rukou tehdejšího starosty Barcelony Pasquala Maragalla přebíral Zlatou medaili Ciudad Condal. Právě odešel z ringu bojovat se šesti býky v Monumentální a institucionální uznání získal toreador, který vždy hrdě vystupoval jako Katalánec v celém světě býčích zápasů. V Barceloně odehrál téměř dvě stě padesát býčích zápasů a více než čtyřicet býčích zápasů. Autentický odkaz na koníčka, který ho podporoval a také žaloval, který si užíval jeho osobnost v aréně, onu lehkou lehkost, se kterou si užívaly tisíce fanoušků.
Toreador z Barcelony, toreador z Madridu, náměstí, kterému se nikdy nevyhýbal, a toreador z býčích zápasů v Americe. Z Peru, z Kolumbie a především z Mexika, kde byl tolik let idolem. Ve své zemi trpěl pronásledováním Fiesty, proléval hořké slzy vzteku a nepochopení, když býčí zápasy předběhla politická lež a dál bojoval za toreadora v naději, že se jednoho dne vrátí na své monumentální náměstí.
Se smrtí Joaquína Bernadóa odhalí jednu z nejdůležitějších stránek v historii býčích zápasů v Katalánsku. Od iluzí koně Santa Coloma de Gramanet, který vtrhl na scénu jako novillero v polovině 1983. let, až po iluzi, kterou vyvolal mezi fanoušky, kteří byli stále více oddáni dokonalosti toreadora, který po sobě zanechal nesmazatelnou stopu. odešel z ringu v roce XNUMX. Pryč je tolik úkolů sužovaných dobrým vkusem, kvalitou a vždy hodnotou. Pokud ho donutil vybrat si jedno, sólové zpoždění před šesti býky Miura, poukázal na to, že jde o mnohem víc než o osobní výzvu, ale o závazek. Stejný, jaký měl vždy s Katalánskem a s býčími zápasy.
