Prokuratura provincie Madrid udělila částečnou milost pro Marii Sevillu, která si odpykává trest dva roky a čtyři měsíce ve vězení za trestný čin únosu dítěte. Exprezidentka Infancia Libre byla odsouzena za to, že svého syna více než rok a půl skrývala a bránila mu být s otcem, který byl od roku 2017 ve vazbě.
Důvodem pro snížení trestu odnětí svobody a jeho stanovení „výlučně“ na dva roky odnětí svobody, které uvádí ministerstvo pro veřejnost, je skutečnost, že jde o první trestný čin, za který byla Sevilla odsouzena, a protože „kromě toho prokázala, že se povinnost zaplatit částku stanovenou jako občanskoprávní odpovědnost ve prospěch poškozeného a dobrovolně vstoupit do compliance centra, dostat se tak před soud a nepoškodit vztah matky a dítěte s její dcerou.“
Prokuratura však argumentovala tím, že neoceňuje lítost Marie Sevilly „ve smyslu výslovného a jasného uznání“ ve vztahu ke skutečnostem, které jsou předmětem rozsudku, a ke škodě způsobené nezletilému a jeho otci, „odnětím mají možnost dlouhodobého odpočinku“.
Z tohoto pohledu prokuratura vznesla nesouhlas s udělením úplné milosti pro Marii Sevillu, protože „její kontumace v zabránění vztahu mezi otcem a synem a při provádění soudních rozhodnutí, která ji nutila usnadnit a obnovit uvedený vztah , výsledky zasluhující trest“.
V tomto smyslu dodává, že ukládané tresty jsou ty, které jsou pro tyto případy zákonem stanoveny, „a byly motivovány a odůvodněny svou délkou trvání soudními orgány, aniž by došlo k nepoměru mezi trestanými činy a zjištěnými represivními důsledky“.
I tak by „přísné dodržování uloženého trestu odnětí svobody mohlo mít závažný dopad na vztahy matky a dítěte vůči druhé dceři vězně, což by mohlo mít negativní dopad na její afektivně-emocionální vývoj“.
Pokud jde o trest odnětí rodičovské pravomoci na dobu čtyř let, protože „je to minimum použitelné na projednávaný případ“, zároveň jej považuje za adekvátní „pokud naplňování téhož skončí, nezletilý už bude starší než věk“.
Konečně potvrzuje, že neexistují důvody spravedlnosti nebo veřejné prospěšnosti, které by mohly odůvodnit udělení plné milosti jak z důvodu zvláštní prevence, „při výkonu trestu si klade za cíl obnovit sociální smír otřesený spácháním trestného činu, sledovaný účel jakýmkoli demokratickým trestním systémem“, jakož i z důvodů obecné prevence, „aby se zabránilo veřejnému pocitu beztrestnosti, který odcizuje páchání nových zločinů“.
K této otázce dodává: „Zvlášť, když v důsledku těchto událostí a jim podobných, protože v občanské společnosti podněcují kampaně typu tzv. „Udělal bych to taky“, odrážené tiskem a které Zdá se, že podporuje podobné akce“. Vyslovuje se proto pro částečnou milost „se zachováním zbytku ustanovení pravomocného rozsudku v den jeho vydání“.
