Každý den se podle odhadů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) stěhuje do města asi 180.000 XNUMX lidí. Při tomto tempu se předpokládá, že do roku 2050 dosáhne světová populace 9.000 70 milionů obyvatel, z nichž XNUMX % bude žít v městských centrech. V této souvislosti a vezmeme-li v úvahu, že velké městské oblasti jsou hlavními producenty světové energie (75 % z celkového počtu) a emisí skleníkových plynů (60 %), není divu, že řada z nich začíná sázet na nové, udržitelnější modely a v souladu s novými technologiemi, aby bylo možné reagovat na velké globální výzvy, které představuje klimatická krize. Pandemie koronaviru byla „šokem“, který odhalil zranitelnost našeho způsobu života i systémů veřejné a soukromé správy, což nás přivedlo k přehodnocení našeho městského rozvoje. Města budoucnosti budou muset čelit novým výzvám budoucnosti a zajistit kvalitu života svých občanů v kontextu nejistoty. K tomu musíme navrhnout odolná města, ta jsou adaptabilní, odolná a zdravá. Nové městské modely budou částečně zakládat svůj úspěch na inteligentním snoubení mezi technologií a udržitelností, jsou to, co s oblibou nazýváme Smart Cities nebo Cities 4.0. Informační a komunikační technologie (ICT) a Big Data neumožňují efektivní a udržitelné řízení veřejných služeb, jako je provoz sítě veřejné dopravy za účelem zlepšení udržitelné mobility, odpovědné využívání vodních zdrojů nebo zdrojů energie, lepší nakládání s odpady nebo redefinice veřejného prostoru. Rozhodně města, která jsou nejlépe připravena čelit účinkům a dopadům změny klimatu, budou nejatraktivnější pro přilákání talentů, společností a investic. Spolu s udržitelnou složkou se digitalizace jeví jako velký odlišující faktor Smart Cities. Konektivita, infrastruktury pro shromažďování dat, senzory... ale vždy jsou středem pozornosti lidé. Podle McKinsey Global Institute je každé nabízené Smart City rozděleno do tří úrovní. Na prvním místě vrstva s těmito výše uvedenými prvky (senzory, konektivita atd.), které nám umožňují shromažďovat data, na kterých je druhá úroveň „hardwaru“ a „softwaru“ pro jejich správu a analýzu. V konečném důsledku jsou to právě občané, kdo jsou protagonisty, protože oni, podporovaní institucemi a společnostmi, budou těmi, kdo budou mít na starosti využívání všech těchto inteligentních nástrojů. Všechny tyto technologické svaly musí sloužit rozvoji mnohem udržitelnějších území a měst. Chytrá města a Chytré sítě umožňují vylepšit například naše sanitární sítě, odhalují možné úniky v reálném čase a optimalizují spotřebu vody. V konkrétním případě červených elektrických světel jejich správná správa otevírá dveře k efektivnějšímu využívání zdrojů, dochází k optimalizaci celého hodnotového řetězce, který jde od výroby až po použití na úrovni domácího uživatele, řešení lokální dynamické cenotvorby systémy nebo využití inteligentního veřejného osvětlení přítomného v některých městech. Stručně řečeno, v tomto ekologickém a digitálním přechodu nám inteligentní manželství mezi technologií a udržitelností nabízí příležitost reagovat na klimatickou krizi navržením horizontu pokroku a rozvoje. Chytré město však takové může být pouze tehdy, pokud jsou jeho instituce, společnosti a občané inteligentní a vykazují novou kolektivní inteligenci. Ve světě, který vzniká, bitvu budoucnosti nevyhrají ti nejsilnější, ale ti, kteří budou nejlépe spolupracovat spřádáním inteligentních strategií a aliancí.
