Nejdůležitější je nejprve zasadit, jaký je normální vztah, protože ve většině párů to moc dobře nevíte. Pochybnosti se objevují v mnoha životních situacích, co je normální "Zacházím příliš daleko? Dělám to správně? Je to, co si myslím, co požaduji...?" Pochybnosti a chyby v chování se vyskytují nejen ve vztahu a v soužití, ale také na individuální úrovni v našem každodenním životě. Neříkejte mi, že při mnoha příležitostech ve svém životě, zvláště pokud máte určitou citlivost (studené nic, starost nula), jste vnitřně nepochybovali o rozhodnutí, názoru..., které jste se chystali přijmout, přemýšleli jste, co ostatní by to udělali ve vašem životě.
Ale v páru, který moc dobře neví, co je normální, ideál, minimum, nás může přimět překročit hranice chování a/nebo souhlasit s tím, že je s námi překročí, relativizují je, a tato relativizace by byla provedena především proto, dva důvody, nebo kvůli tomu, co říkám, že moc dobře neznám hranice normality („nevím moc dobře, jestli to, co se mnou dělá, je normální, nebo to vidím přehnaně“) a druhý důvod k relativizaci je být ponořen a podřízen emocionální závislosti, ve které se všechno, co si myslíte, "změní, je to dočasné, je to kvůli jejich únavě, je to tím, že mají hodně charakteru, říkají mi, protože je to zajímá..."
Já, který hodně mluvím o velkolepé intuici, ta je vždy přítomna, pokud se to, co se děje v danou chvíli, způsob přibližování druhého k nám, chování druhého vůči nám, pokud cokoli, co se děje uvnitř, vyvolává nelibost a dochází k nás s nepohodlím, působí zde intuice, která nás staví do reality, že to, co se děje, by tomu tak být nemělo. "Tělo mluví, naštěstí, samo, aniž byste o tom přemýšleli", a to je intuice, "ta, která za vás myslí nebo cítí bez vašeho racionalizace"
„A co je v páru normální?“ ptají se mnozí. Mohli byste se hádat, mít problémy, nemluvit spolu, zlobit se a z toho, co z toho plyne? ….No, ano a ne, a pokud existují rozdíly, normální je způsob, jakým jsou tyto rozdíly a problémy nastoleny, postoje respektu, když mluvíme o tématu, použitý tón, naslouchání se záměrem vyřešit a neposlouchat s úmyslem se bránit, respektovat názory druhého bez posuzování a samozřejmě nehrát na hádání: jistě to dělá pro takové, určitě to říká pro které, "co kdyby"... A tak se to zapojuje víc a víc, ach! a samozřejmě nevytahovat sračky z minulosti.
O každém okamžiku problémů, kterých by mělo být málo, jde-li o zralý a zásadový vztah, by se mělo vždy mluvit, pořád, a neuvědomovat si to, otočit se a odejít, provinit se a na týden přestat mluvit? a ne zelené až do …prodeje!!!! Stažení slova a jeho přítomnost je jedním z nejhorších trestů a psychického týrání, jak to zní. "Ignoruji tě a zbavuji tě jakéhokoli přístupu ke mně, abych kromě "nemám tě rád", "nezajímá mě nic, co mi musíš říct."
Toto je toxický vztah. Tento způsob argumentace není normální (normální by neměl být diskutovat, měl by to být názor). Mnoho párů si zvyklo vidět ve svých domovech tyto způsoby interakce mezi rodiči a tyto způsoby vzájemného rozhovoru a zacházení se svými dětmi a je zřejmé, že toto chování se naučilo, normalizovalo a začalo s prvním párem, který měli. . A s následujícím. Kromě toho, že jsme to páru přenesli naučené z dětství, již v rámci páru přizpůsobujeme, zdokonalujeme a upevňujeme toto chování podmaňování toho druhého a nedostatku respektu a samozřejmě lásky. Něco zničujícího je vyrůstat v rozvrácené rodině s týráním, utrpením nebo viděným vůči jednomu z rodičů. A podobné, jako když jste byli s partnerem, který se k vám také choval špatně. A je to v tom, že je v tom mnoho jemností….. že jeden z členů má nějakou psychopatologii a druhý neví, jak s tím normálně zacházet a přetéká, nebo že osoba trpící zneužíváním také reprodukuje tyto situace zneužívání v nového partnera vůči druhému, aniž by byl stejný, samozřejmě, pokud tomu „není v úmyslu se vyhnout“ relativizací, ustupováním, ospravedlňováním... ze strany toho, kdo trpí a který to samozřejmě nechápe. toto chování a vydrží.
Jsme reprodukovateli dobrých i špatných zkušeností. Nejhorší je nenaučit se sám zlepšit své chování v normálním vztahu, kde by měla být alespoň a hlavní láska, respekt a obdiv.
Je tak potěšující objímat se bez důvodu, líbat se bez důvodu, polibek, malé štípnutí do zadku na chodbě, pohled a mrknutí, vtip, spontánní „fešák“, dotek rukou, příchod domů a chtít ho vidět, napsat mu během dne něco hloupého, svést ho, aniž by to předvídal, mluvit o vás, mluvit o problémech se spoluúčastí a nevyčítat si, sdílet chvíle, aniž byste je hledali, vytvářet je, abyste byli spolu, chtít být spolu , cítíš se tak dobře, když jsi s ním Ooh!!!!!!!! A přejdeme k sexu....nejkrásnější věc, sex s láskou, s respektem a se smíchem. Sex by neměl sloužit, ani neslouží k řešení nějakého problému. V posteli se nic neřeší, jen se nalíčí, zakamufluje, zaparkuje a do příště tu máme další a také vyjmeme tento problém, který jsme právě dali zpět do pytle s předchozími nahromaděnými a nevyřešenými. No, pořád házíme kiki a uvidíme, co se stane…..(fatální).
Jsem v toxickém vztahu? No, podle toho, co jsi četl, jak se uvidíš? Na jednu stranu jste v normálním vztahu?Je to vztah pro bytí? (Mám novou práci i dům, jak vzrušující! Jste ve vztahu ze zájmu? Jak se ke svému partnerovi chováte? Jak moc je "potřebujete" a chybí vám? Jak moc chcete být s tou osobou? Co s ní sdílíš, chvíle, o kterých se rozhodne, že ti zbyly? Kdo se vždy poddá? Kdo se nikdy neomluví...
Někdy je hodně strachu přiznat si, že to není ten člověk v mém životě, protože je zřejmé, že to není to, co chci, a cítím se špatně, ale někdy posedle trváme na tom, že ano, že je to špatná série a Není možné, že se to nemůže změnit a my jsme tvrdohlaví a trpíme a nic se nemění, a co víc, vytváříme pro toho druhého submisivnější a extrémnější chování a vodítka, abychom dosáhli svého cíle: abychom byli šťastný pár a nic dalšího, když po čase nejsi šťastný ani nemáš chování, které k tomu vede. Někdy se nezměníš ani pod tlakem, a když se změníš kvůli "strachu, že něco ztratíš", tak to trvá maximálně pár měsíců, protože způsob bytí a potřeby se nemění... Kousek po kousku je vidět, jak se vrací do starých kolejí a zase začínáme relativizovat...uuff.
V toxickém páru jde jeden úplně do svého koule, a objeví se, když něco chce nebo když nemá lepší možnost, dělá si, co chce, aniž by se staral o to, co si ten druhý může myslet nebo potřebovat... vždy existuje důvod, výmluva, jak se z toho dostat nebo na vás házet sračky, aniž byste s tím někdy měli něco společného, jak jste otravní…. Jeho výbuchy hněvu a jeho výbuchy vzteku vás někdy zastraší a jindy vás nutí konfrontovat se navzájem, a to je ten okamžik, kdy má toxický člověk znovu příležitost „vsadit se na vaše místo s něčím, co ve vás vyvolává pocit viny…“. Nemáte žádnou cestu ven a zůstáváte tam, protože on nebo ona je vaším vlastníkem a vy to dáváte najevo, abyste se vyhnuli.
Existuje mnoho způsobů, jak být toxický, někdy čistý a jiný s jemností, v závislosti na vaší inteligenci a na tom, co jste se naučili od této zlé bytosti, která vysává vaše emoce a je selektivně laskavá, dočasná, „pro něco“ a pokračuje v manipulaci. i když se cítíte jako král mamba, ano, ne?
Je těžké to vidět, číst, poznat vás v tom, ale skutečnost, že to píšu a že jste se s tím setkali, to nečiní méně skutečným, protože víte, že se to nezmění . Samozřejmě se vzrušujete, když „věříte“, že teď ano, že vás Bůh nyní pociťuje, povznáší k maximálnímu štěstí, možná, .... Nebo nedůvěra stále pronásleduje, s rozumem?
Stejně jako ten náš si komplikujeme život, který je jen jednou a někdy těžký.
Ve vztahu těchto toxických selektivně uchovávat ve všech záznamech ty dobré momenty, pohrdat nebo minimalizovat ty špatné, kterých tam je a je jich více. Jaký nepřátelský mozek někdy máme! Ale není hloupý a občas nás plácne po zápěstí intuicí a nepohodlím, samozřejmým... ale někdy je tak děsivé jít ven, ta "samota", ta změna, mentální schéma chci a já mít vztah (i když je to na hovno), je to těžké, ale "to je cool", zvlášť když cítíte podporu a možná jste objevili "jiné světy", kde se dá dělat to, co chcete, a také vynásobit 1000. Ve skutečnosti, najít někoho jiného, kdo vás vzrušuje, usnadní vám to vidět, kde jste, a dostat se odtamtud.
Když se vrátím ke své toxické partnerce, jak velkou důvěru k ní a v ni cítíte? vaše upřímnost neznamená, že ji má, ve skutečnosti je nedostatek respektu mnohonásobný, a ne vždy před vámi, když o vás mluví s ostatními (za vašimi zády) hraje si na oběť za to, že vás snáší nebo vás zlehčuje , ospravedlňuje to, že tam není nebo s tebou nechodí, protože jsi takový a takový... a on hledá své další plány, které ty nejsou jeho prioritou, protože mu na tobě nezáleží, nebo jsou to nutné plány a ve kterém nemůžeš být? .
Když má člověk nízké sebevědomí, protože je to toxická osoba, snaží se znovu potvrdit sebe sama a s kýmkoli... Ovládá vás, je žárlivá, vyžaduje od vás chování, i když její chování je odlišné od toho, které vyžaduje od vás. Nepřijímá svou vinu, unáší se tak daleko, jak jen může, k faktorům mimo ni a dokonce i k vám. První jsou jejich priority nebo pouze jejich priority s vědomím, že podlehnete a dokonce zatleskáte…. a pokračoval bych v mnoha dalších chováních...
Jak nespravedlivé je tato směs dobrých lidí se sobci. Vše pro ně, od nich a zvenčí také pro ně...a vy jste tu každý den, abyste posílili a potěšili jejich ego...neboť do vašeho života přichází patologická láska a zlo, přichází zlo, protože většina trpících je ochranitelská lidé včetně toho. Pouze empatičtí a dobří lidé jsou schopni vydržet být v toxickém vztahu neustálé manipulace a už si to uvědomovat. Pravidlo, Bible zní: nulový kontakt nebo se ďábel začne zaplétat, jakmile mu dáte pramínek síly.
Právě teď, když píšu, mám v hlavě spoustu tváří a konverzací a ti, kteří mě četli z těch, kteří měli tento rozhovor – problém se mnou, budou vidět a zapamatováni.
Bravo pro ty, které znám, mnoho, kteří odtamtud vyšli, oni a oni….! Ole vaše „ozdoby“…(úsměv). Život venku je mnohem jednodušší a přínosnější, že? A jestli navíc najdeš jiskru, tak ti to ani neřeknu....!!!!!!!!
O AUTOROVI
Ana M. Angel Esteban
