Mluvíme s Pilar Lamadrid, když si vychutnává úspěch ve vodách Lanzarote na prvním mezinárodním podniku třídy iQFoil, ve kterém zvítězil windsurfař z CN Puerto Sherry, člen španělského předolympijského týmu. velká solventnost vůči nejlepším soupeřům nové olympijské disciplíny. Lamadrid, 25 let a rodačka ze Sevilly, přiznává, že byla poněkud překvapena převahou, která se projevila v kanárských vodách, ale je si jistá, že jde o výsledek práce posledních dvou let. A je to tím, že Pilar má o svém cíli jasno a neúnavně na něm ne nadarmo pracuje, námaha a odříkání jsou již součástí jejího života i života její rodiny, ve které všichni veslují na stejnou stranu.
Sklizeň Andalusie v nové olympijské třídě jsou národní šampionáty iQFoil v letech 2020 a 2021, čtvrté místo na mistrovství světa loni v srpnu v Silvaplana (Švýcarsko) a páté na mistrovství Evropy v říjnu ve vodách Marseille. , výsledky, díky kterým si zaslouží být ve světové top 10.
Začneme jeho začátky v plachtění. Proč windsurfing?
Začínala jsem jako všechny děti ve třídě Optimista, kde mi bylo 6-7 let, ale přiznám se, že je to třída, která mě čím dál tím víc nudila, plachtění se mi líbilo jen ve velmi větrných dnech a že jsem se mohl převrátit a narovnat loď. . A pak, když mi bylo 9 let, mi můj otec dal první 2m křídlo, které jsme si v létě přišli vyzkoušet do naší plachtařské školy v Islantille. Byla to otázka 2 let, co můj otec viděl, že končím s plachtěním, a dal mi možnost soutěžit na prkně, protože kromě mnoha jiných druhů lodí byl vždy jachtařem windsurfingu. A odtud jsem se do svého sportu zamiloval, nejen kvůli smlouvání, ale také kvůli tomu, jak zábavné je plavit se na prkně windsurfingu, kde jste sami součástí prkna a plachty… je to neuvěřitelný pocit spojení s příroda .
Měl jste vždy za cíl hry?
Protože jsem se setkal ve světě windsurfingu, podporoval jsem velmi blízké reference: Blanca Manchón a Marina Alabau. Díky nim jsem zjistil nejen to, že šlo o olympijské hry, ale také to, že ze Sevilly je možné být jedním z největších windsurfařů na světě a být známý i v tak menšinovém, ale olympijském sportu. Byly tedy mým ženským podnětem mít sen, i když dnes se moje vize trochu změnila, dovolte mi vysvětlit. Je mi jasné, že velkým cílem jsou tyto olympijské hry, ale v tomto loňském roce jsem navrhl, že budu největší verzí sebe sama a budu jedním z největších námořníků na světě. Vím, že když to udělám, půjdou olympiády téměř ruku v ruce, a tak vím, že jsem udělal vše, co bylo v mých silách, abych ze sebe dostal to nejlepší.
Co je to na nové třídě iQFoil, která dokázala tak rychle přilákat tolik surfařů? Myslíte si, že to souvisí s hledáním pořadu, který ho dělá podobným jiným mainstreamovým sportům, aby se dosáhlo většího rozšíření mezi širokou veřejnost, nebo je to prostě otázka evoluce?
Fólie je návyková. Pokud je jasné, že na začátku bylo trochu skrývání a mnoho pochybností, zda jsme skutečně připraveni na tento evoluční krok, který jsme považovali za tak velký. Ale po roce na tomto stole musím říct, že bych se do RS:X nevrátil ani kdyby mi zaplatili. Je zřejmé, že nejde jen o evoluci tohoto sportu, ale je také mnohem vizuálnější a nápadnější, protože s ničím od venuta můžeme létat rychlostí 20 uzlů a veškeré úsilí, které vynakládáme při pádlování na prkně, se odráží mnohem více než na desky konvenční.
Jste překvapeni svou současnou pozicí ve třídě na národní i mezinárodní úrovni? Jak se vidíte ve srovnání se svými nejpřímějšími soupeři? A mezi nimi mi řekněte, kterých z nich ještě nebylo dosaženo
Pravdou je, že od té doby, co začala soutěžit v této třídě, bylo všechno překvapením, prvním a nejdůležitějším bylo mistrovství Španělska 2020, kde jsem se poprvé dostal na stupně vítězů s Marinou Alabau a Blancou Manchón ve flotile. Výsledky za rok 2021 byly poté brutální, nepředstavoval jsem si tak vysoko ve flotile za tak krátkou dobu, takže pokračujeme v práci na tom, abychom v této top5 pokračovali. Ano, je pravda, že teď v roce 2022 se znovu objeví námořníci, kteří byli na hrách a v roce 2021 nezávodili, jako třeba Holanďanka Lilian De Geus, takže je budeme muset hlídat. Na generálku jsou nejlepší dívky v Izraeli, Francii, Anglii a Polsku, jsou to tvrdé a urputné námořníky, které hodně zahrají a my tam budeme hrát. Mezi soupeřkami, se kterými se musíme setkat, je samozřejmě současná nepřekonatelná mistryně světa a Evropy Hélène Noesmoen, od které doufáme, že ji letos překvapí…
Co si myslíte o sdílení kampaně s Blancou Manchón? Překvapilo vás jeho rozhodnutí pokračovat? Vnímáte ji jako soupeřku?
Toto je druhá kampaň, kterou s ní sdílím, ale tentokrát s trochu pozměněnými rolemi, takže se známe, víme, jak spolu žít a vycházíme spolu velmi dobře. Jeho rozhodnutí mě moc nepřekvapilo, protože nakonec po 5 letech kampaně... co bylo ještě 3? S návnadou nové třídy, nových lidí a fólie, která je mnohem zábavnější než RS:X. Právě teď je v přechodném období, učí se ovládat prkno se všemi podmínkami, které přijdou, ale stále je zkušenou jachtařkou a to jí pomůže, až se přes tuto fázi dostane. Tak za pár měsíců se uvidí!
Promluvme si o tvém trenérovi, řekni mi dvě klady a dvě zápory (pokud nějaké jsou), být tvým otcem
Profíky, kteří mi perfektně rozumí, protože máme velmi podobné pohledy na život a sport a jejich nasazení a zapojení vždy bylo a bude 100%. Nevýhody, že když jsem byl mladší, bylo tam hodně hádek, protože je těžké nevidět svého otce, když jste s trenérem ve vodě a probírají s ním věci. Jen to, že!
Vaše rodina, stejně jako Manchóns, se rozhodla změnit své bydliště ze Sevilly na Port, aby usnadnila vašemu bratrovi sportovní kariéru i vám.Jak si toho nyní po těch letech ceníte? Myslíte si, že to bylo klíčové ve vaší přípravě?
Stěhování ze Sevilly do El Puerto bylo nejlepším rozhodnutím v našem životě a mluvím za celou svou rodinu! Nejen kvůli klidu, který nám to dalo, a kvalitě života tím, že jsme blíže přírodě a ne v hlučném městě, ale také proto, že můžeme plout každý den v týdnu. Bez tohoto kroku bychom tu teď nebyli ani jeden z nás, protože plachtění pouze o víkendu vám neumožňuje se tomuto sportu skutečně věnovat a posouvat se. Takže odtud tisíckrát děkuji El Puerto de Santa María za to, že nás přivítal s tak otevřenou náručí!!
Řekněte mi, jaký je běžný den ve vaší sportovní přípravě
Běžný den začíná dobrou snídaní a 2hodinovým cvičením v posilovně. Po návratu domů nabíráme síly, využíváme možnosti prohlédnout si a analyzovat cíle vodního dne a také na cca 2 hodiny hurá do vody. Tady ale den nekončí, cestou zpět z vody rozebíráme videa, která jsme o vodě natočili a studujeme, na čem můžeme další den pracovat. Možná zbývá trochu času na odpočinek, pokud jsou vlny, tak surfujeme nebo ne-li chvilku na čtení knihy nebo jen relax. Večeře v posteli opakovat další den!
Představ si, že se teď stoprocentně věnuješ přípravě, ale jak dlouho se v tom vidíš?
Dokud to moje tělo, moje mysl a moje kapsa neunesou. O svém cíli, kterým je být na světové špičce, mám jasno, když vidím, že je to neudržitelné nebo že jsem už dal všechno, co jsem dát měl a začne mi ubírat místo přidávání... pak Začnu další etapu svého života.
S jakou podporou účtujeme kromě veřejné podpory? Máte toto téma probrané nebo sháníte sponzoring?A v tomto případě a snít, s jakou značkou byste chtěli spolupracovat?
Díky bohu, že mi pár let pomáhali Ellas Son de Aqui – Livinda a Puerto Sherry, ale je pravda, že jsem na minimu… Tento sport jen díky materiálu dělá roční náklady velmi vysoké, takže že hledám a zachytil jsem sponzory. Set to dream... no, stále sním o reprezentativních značkách mého sportu jako je neoprenová značka (Billabong, RipCurl, Roxy...), sportovní oblečení (Nike, Adidas, Underarmour...), sportovní sportovní oblečení (Garmin, Polar , Suunto...)... Ale ouha, kdybych opravdu našel značku, která sdílí hodnoty a která mě chce doprovázet na této cestě k olympijským hrám, byl bych více než spokojen!
Nakonec si představte, že toho dosáhnete a přijedete do Paříže... komu byste věnoval olympijskou medaili?
Mé rodině, bezpochyby: mému otci za to, že nám odmalička dával do těla toho brouka, ten sen, který on sám začal a nedokázal ho dokončit; mé matce za to, že řekla ano tomuto šílenství a byla naším sponzorem a manažerem číslo 1; mému bratrovi Armandovi za to, že toho tolik vydržel od bláznivé rodiny, a mému bratrovi „dvojčeti“ Fernandovi, že mě každý den tlačí, abych byl lepší než včera. Také mému pracovnímu týmu: Jaimemu, našemu fyzickému trenérovi, který našemu projektu věřil od minuty 0, a naší psycholožce Marii za to, že z nás udělali skutečný tým a také nám pomohli mít silnou mysl. A samozřejmě všem, kteří mi každý den posílají zprávy povzbuzení a podpory, kterých je mnohem víc, než bych si kdy dokázal představit!
